Kostel na Trávníku

Českotřebovští občasné berou jako samozřejmost existenci kostela Českobratrské církve evangelické na Trávníku. Ti opravdu nejstarší si ještě pamatují staré přízemní domky obklopené vzrostlými stromy, kdy se nad hřebeny střech hrdě tyčila kostelní věž s kalichem. A ti již o něco mladší a současníci rovněž tuto stavbu vnímají, je však už desetiletí umístěna mezi vysokou obytnou zástavbu panelového sídliště. Jisté soukromí tvoří kolem kostela košaté stromy.

Tento kostel má svoji historii a to nejen za sebou, ale pevně věříme, že i nadále před sebou. A spolu s ním má bohatou historii i celý sbor. Jeho počátky spadají do roku 1916 založením kazatelské stanice a to při farním sboru v Dolní Sloupnici. Shromáždění se konala jednou měsíčně a to buď ve školních třídách nebo v sokolovně "Na Skále". Od roku 1923 patřila Česká Třebová pod Litomyšl. V květnu 1931 byl zřízen tzv. filiální sbor, který měl tehdy 550 členů církve.

Stále víc ale sílila myšlenka mít v České Třebové vlastní bohoslužebný prostor a již v roce 1937 byl za tímto účelem vyhlášen stavební fond. Snaha vyvrcholila v dubnu 1939, kdy synodní rada stavbu povolila, českotřebovský stavitel Adolf Šimek předložil schválené plány a již 1. listopadu 1939 byl nový kostel slavnostně odevzdán svému účelu.

Stavební místo bylo získáno zbořením letité roubené chalupy, ve které se narodil jeden z budoucích kurátorů sboru. Na stavbě se podíleli všichni věřící. Financován byl z darů (a to i zahraničních), půjček, jubilejního tolerančního fondu a hotových peněz. Celkový náklad činil 126.250 korun. A sbor díky kostelu a duchovním počal samostatně všestranně pracovat.

V srpnu 1946 byl sbor osamostatněn jako sbor farní a byl v něm instalován první farář. Stále však chyběla fara. Plány i místo byly, ale režim nebyl církevnímu životu příznivě nakloněn. Až v roce 1971 byl zakoupen nájemní dům, který jako celek slouží sborovému životu dodnes.

V roce 1977 počala výstavba nového sídliště, kdy zmizela poslední část staré čtvrti a kostel stál najednou v centru obrovského staveniště. Byl uzavřen a mimo provoz dlouhých devět let. Za tu dobu byl vandalským způsobem zdevastován a obnoven byl za velkých finančních nákladů. Od té doby opět slouží nejen sborovému ale i veřejnému životu.

Napsal Oldřich Gregar v r. 2019 k výročí 80 let kostela.